Znáte ten pocit, když jedete poprvé do cizí země a nevíte, co vás tam čeká? Je to pocit, očekávání, radosti, možná trochu i obavy, z toho co vás může na cestách potkat.
Když jsem plánovala čtrnácti denní cestu do Thajska, nejprve jsem si, tak jako vždy zakoupila průvodce od Lonely Planet. Rough Guides a Lonely Planet dle mého názoru vydávají nejlepší průvodce, jiné nekupuji. Pak jsem si přečetla cestovatelské servery a zeptala se lidí, kteří již Thajsko navštívili, na jejich zkušenosti. Dělám to takto před každou mou cestou.
Takto jsem procestovala Srí Lanku a Bali v partě sedmi až osmi lidí. Vždy to bylo nádherné cestování se spoustou zážitků.
Tak jsem začala společně s kamarádkou Petrou, s kterou jsem byla minulý rok čtrnáct dnů na Bali, plánovat.
Letenky jsme si koupily dva měsíce před odletem od Emirates, přímo přes jejich stránky. Byla možnost zvolit i levnější variantu přes ruskou nebo ukrajinskou leteckou společnost, ale my šly osvědčenou cestou. V den odletu 17.3.2018 napadl do rána sníh.
V Dubaji jsme měly přestup necelé tři hodiny, což rychle uteklo a po dalších šesti hodinách letu, jsme už stály v Bangkoku před letištěm. Musím uznat, že Thajsko má dopravu mnohem lépe řešenou než my. Před letištěm jsou automaty, kde vám vyjede lístek s číslem taxi stanoviště, kterých je tam kolem čtyřiceti, jedno vedle druhého. Do pěti minut tam bylo přistavené taxi, naložily jsme krosny, předem si s řidičem domluvily cenu a za zhruba čtyřicet pět minut jsme byly v hotelu. Bydlely jsme asi osm kilometrů od Čínské čtvrti.
Adresa v místním jazyce se vám buď zobrazí u rezervace například přes booking.com nebo můžete napsat do ubytování e-mail a oni vám adresu rádi pošlou.
Vedle našeho hotelu byla tržnice a tak jsme si daly naše první thajské jídlo Pad Thai za 50 bathů (33 kč). Doporučuji všem, co se chystáte do Thajska, ochutnejte Pad Thai, je vynikající.
Po dlouhém letu jsme se druhý den potřebovaly dospat a vzbudily se až před polednem. Na tržišti si koupily čerstvé mango, papáju a ananas. Vzaly si tuk-tuk a vyrazily směr Wat Pho na ležícího Buddhu. Snídani jsme zvládly cestou, a i když naše cesta vedla přes čtyřproudovou silnici v plném provozu, cílily jsme se bezpečně.
Hned při této první jízdě se nás snažil řidič obrat.
Naštěstí, jsme si peníze ještě před vystoupením z tuk-tuku přepočetly a zjistily, že nám vrátil o 400 bathů méně, než měl. Po chvilce dohadování, jsme dostaly své peníze zpět. Byla to naše první a zároveň poslední špatná zkušenost na celé cestě.
Wat Pho rozhodně stojí za to navštívit. V areálu se nacházejí i menší chrámy, kde vládne klid a pohoda. Celkově velice příjemná atmosféra.
Chtěly jsme navštívit ještě Velký palác, který se nachází hned vedle, ale zavírají tam už v 15:30, tak jsme se rozhodly, že se podíváme na nedaleký trh s amulety a Velký palác si necháme na následující den. A byla to dobrá volba.
Poslední den v Bangkoku před odletem na jih jsme se opět tuk-tukem dostaly k chrámovému komplexu Wat Phra Kaew a Velkému paláci. Zde bylo o poznání více turistů než ve Wat Pho, ale i tento komplex stál za návštěvu. Po prohlídce, jsme se vydaly do Čínské čtvrti na oběd.
V příletové hale je malý stánek, kde stačí říci, na který ostrov chcete, název hotelu, zaplatit 400 bathů za osobu a už se nemusíte o nic starat. Minivanem vás dovezou přímo do hotelu.
Z tohoto jsme se vyhnuly ostrovům Phuket a Ko Phi-Phi a raději jsme zamířily na klidnější Ko Lantu.
Byla to dobrá volba, moře teplé, pláže čisté, pár lidí. Po západu slunce na pláži personál hotelu rozestavil stoly s bílými ubrusy, na každém stolu zapálili svíčku, hrála hudba a jako hřeb večera byla ohnivá show.
Další den jsme se rozhodly pro návštěvu sloní farmy, která byla od našeho hotelu pouze patnáct minut jízdy. Po příjezdu na farmu před námi stál nádherný indický slon. Na rozdíl od zkušenosti ze Srí Lanky, tady jsem cítila, že mají slony v úctě, respektují je a z lidí, kteří se o slony starali, jsem cítila lásku ke zvířatům.
Mohla jsem se tedy společně s kamarádkou posadit na slona a vydat se na společnou hodinovou koupel.
Dopoledne jsme se přesunuly na západní pobřeží ostrova. Zde jsme měly zamluvené ubytování na nadcházející čtyři noci. Přímo na pobřeží v krásné zahradě jsme se ubytovaly v malých chatičkách.
Čas jsme trávily thajskými masážemi na pláži, opalováním, koupáním a konzumací vynikajících jídel. Zde bylo ještě méně lidí než na jihu ostrova a tak jsme si vychutnávaly polo opuštěné široké pláže s rozpáleným pískem. Sbíraly jsme mušle, korály a lenošily s knížkou v ruce.
Jednalo se o celodenní výlet s obědem na ostrově Ko Rok na nádherné pláži s bílým pískem. Krásné šnorchlování na několika místech přímo z lodě, spousta rybiček různých druhů a velikostí.
Výlet stál 1000 bathů i s vyzvednutím přímo v hotelu a následným odvozem zpět. Na lodi půjčovali i šnorchly, potápěčské brýle a plovací vesty. Byl to pěkně strávený den.
Poslední den na ostrově jsem vstala brzo a šla se projít po pláži za východu slunce. Nikde ani živáčka jen pár domorodců, připravující své plážové restaurace na nový den. Člověk při takových chvílích cítí neskutečnou svobodu a volnost.
Bylo opět slunečno a tak jsme si udělaly pohodlí v houpací síti jedné z plážových restaurací, objednaly si coconut a užívaly si naposledy zvuků moře a pohodové atmosféry, která tam všude vládla.
Minivanem jsme se přesunuly z Ko Lanty na jednu noc do hotelu na Krabi. Cesta ve společnosti skupiny Japonců a dvou Francouzů trvala něco přes dvě hodiny. Po ubytování se nám už nechtělo jet na pobřeží Krabi a tak jsme navštívily místní tržnice, které byly vedle našeho hotelu hned dvě.
Neodolaly jsme a vyzkoušely nová jídla, opět vynikající. Thajská kuchyně je vyhlášená po celém světě. Můžete si dát, co chcete a vždy je to výborné. Někdy sice máte pocit, že vám při jídle hoří rty, ale tomu se dá předejít, když se dopředu zeptáte, jestli je jídlo pálivé 🙂
Chtěly jsme na konci naší cesty nakoupit ještě nějaké dárečky. Což v množství věcí, které se na tržišti nacházely, nebyl žádný problém.
Tržnice tam funguje přes den a večer se mění s příchodem nových nočních prodejců, dostává úplně jinou atmosféru. Všude je hodně lidí, mezi stánky projíždějí auta, občas je problém projít vedle stánku, natož přejít přes silnici. Koupily jsme si čerstvý ananas, kuřecí grilované maso na špejli k tomu mangový shake a snědly si to na hotelu.
V den odletu jsme se ještě rozloučily s Thajskem masáží a našim oblíbeným mango sticky rice. Koupily jsme si za 40 bathů tiket na nadzemní dráhu a po třiceti minutách jízdy jsme vystoupily přímo v letištní hale. Pak už jen zbývalo přesunout se o čtyři patra výše do odletové haly letiště a naše cesta byla pomalu u konce.
Je tu jednoduchá doprava, služby fungují skvěle, lidé jsou zde vstřícní a usměvavý. Vyhlášená Thajská kuchyně a překrásné pobřeží na jihu země určitě stojí za těch pár hodin v letadle.